SAY & DVOŘÁK: V PŘÍRODĚ

ANTONÍN DVOŘÁK V přírodě, předehra op. 91

FAZIL SAY Mother Earth (Matka Země), klavírní koncert op. 111

ANTONÍN DVOŘÁK Symfonie č. 5 F dur op. 76

Fazıl Say klavír

Filharmonie Brnodirigent Dennis Russell Davies„Člověk je součástí přírody a jeho válka proti ní je nevyhnutelně válkou proti sobě samému,“ napsala v knize Silent Spring (Tiché jaro, 1962) Rachel Carsonová, americká bioložka a průkopnice environmentálního hnutí. Příroda je zdrojem života i silou, která nás přesahuje. Zvukový obraz přírody v obou jejích polohách je dramaturgickým pojítkem celého koncertu.„Ant. Dvořák komponuje novou velkou symfonii ve čtyřech sadách rázu slovanského, z nichž zejména ‚scherzoʻ ve formě českého tance poutá na se originelním typem hudebním veškerou pozornost.“ Dalibor 1875, roč. 3, č. 28 (10. července 1875)

Pátá symfonie F dur dovršuje řadu Dvořákových raných symfonií a zároveň je již smělým vykročením k symfoniím vrcholným. Vznikla za pouhých šest týdnů v létě 1875 a premiéry se dočkala 25. března 1879 v Praze. Tónina F dur je odedávna spojována s přírodními představami a hned začátek symfonie, uvádějící lehkou a veselou hlavní myšlenku sólovými hlasy dřevěných nástrojů, tuto zásadu potvrzuje. Ne náhodou je toto dílo někdy označováno za Dvořákovu „pastorální symfonii“. Skladbu si v minulosti při spolupráci s brněnskými filharmoniky podle všeho velmi oblíbil Jiří Bělohlávek, který ji dirigoval mj. na brněnských abonentních koncertech v roce 1975, dvakrát také na britském turné naší filharmonie v roce předchozím, a dokonce – hned několikrát – i na druhém americkém turné našeho orchestru v roce 1977, a to včetně koncertů ve washingtonském Kennedy Centre a newyorské Carnegie Hall. V roce 1891 se Dvořák zabýval kompozicí třídílného cyklu symfonických předeher spojených ústřední hudební myšlenkou a původně také společným názvem Příroda, život a láska. Samostatný život jednotlivých součástí si velmi brzy vynutil jejich oddělení, vyjádřené různými opusovými čísly a ovšem i tituly: první z nich nazval Dvořák nakonec V přírodě. Dokončil ji 8. července 1891 na svém letním sídle na Vysoké, kde vždy prožíval s dvojnásobnou intenzitou svůj vztah k přírodě – nikoli jako k příjemnému prostředí, nýbrž jako k dárkyni života, všudypřítomnému živlu, jehož je sám součástí. Turecký klavírista a skladatel Fazıl Say si získal srdce brněnského publika jako klavírista i jako skladatel. Nyní se v Brně představí ve své dvojroli, a to jako sólista ve svém sedmivětém klavírním koncertu Matka Země z roku 2024, ve kterém se opět mistrovsky propojuje Sayovo východní a západní hudební myšlení. Matka Země, Sayův stojedenáctý opus, je oslavou přírody a zároveň varovně zdviženým prstem ukazujícím na klimatickou krizi. Toto varování je vyjádřeno v Preludiu hlavním tématem v sólovém klavíru linoucím se celým dílem. Stěžejní věty Země, Les, Moře a Řeka popisují přírodu jako životadárný prostor i jako ničivou sílu. V závěrečném Interludiu a Postludiu Say symbolicky cituje myšlenky ze své lamentace pro sólový klavír Black Earth (Černá země).