Ženské umění v jehle a niti: Josef Mánes, vyšívačky a vyšívaný prapor pro Blansko

Vyšívání jako tvůrčí činnost bylo ve vztahu k uměleckému světu v 19. století dlouho podceňované a hodnocené jako jen jako umělecko-řemeslná textilní technika. Pozice vyšívání i jeho autorek (protože těmi byly v 19. století prakticky výhradně ženy) přitom souvisela s tradičním nahlížením textilních prací jako „přirozeně“ ženské činnosti a současně aktivity stojící z hlediska výtvarného umění na podřadném místě. Z pozice historičky umění mě bude zajímat otázka dobového vztahu k této tvorbě, představená na konkrétním příkladu spojeném s Blanskem, a navíc s autorským designem pocházejícím z ruky předního představitele českého umění 19. století – malíře Josefa Mánesa (1820–1871). Jeho nejvýznamnější práce z tohoto oboru výšivky byla určena pro blanský zpěvácký spolek Rastislav a představuje z mnoha důvodů jedinečný artefakt, komentovaný navíc dobovými prameny. V kontextu širšího uvažování o vyšívání a textilní tvorbě se nabízí také otázka, zda Mánes sám – jakožto protěžovaný umělec – muž – nějak posunul vnímání výšivky. Přispěl svou prací k možnosti uvažovat o výšivce jako o uměleckém artefaktu, s nímž je přirozeně spojena především otázka autorství a vystoupení z autorské anonymity prostřednictvím veřejné prezentace? Přednášející: Mgr. Pavla Machalíková, Ph. D.; Ústav dějin umění AV ČR