JOHN BUTT ZA CEMBALEM A U VARHAN

JOHANN SEBASTIAN BACHPreludia a fugy z prvního dílu Dobře temperovaného klavíru (výběr: BWV 847, 848, 860, 861, 867, 869)

Sonáta pro violoncello a cembalo D dur BWV 1028

Sonáta pro housle a cembalo č. 2 A dur BWV 1015

WOLFGANG AMADEUS MOZART Andante F dur KV 616

CÉSAR FRANCK Chorál č. 2 h moll

MARCEL DUPRÉ Symfonie č. 2 op. 26

John Butt cembalo, varhany

Martin Pavlík housle

Lukáš Polák violoncello Britský varhaník, cembalista, dirigent a muzikolog John Butt působí jako hudební ředitel Dunedin Consort a hlavní umělec (Principal Artist) legendárního souboru Orchestra of the Age of Enlightenment, se kterým vystoupil v říjnu 2025 na festivalu Moravský podzim a brněnské publikum okouzlil strhujícím provedením Händelova oratoria Šalamoun. V letech 2001–2024 působil jako Gardiner Professor in Music na University of Glasgow, kde nyní pokračuje jako čestný profesorský výzkumný pracovník. Jako hudebník a badatel se zaměřuje na hudbu 17. a 18. století se zvláštním zřetelem na tvorbu Johanna Sebastiana Bacha, ale jeho záběr je mnohem širší, jak napovídá i program recitálu, při kterém v první polovině usedne k cembalu a v polovině druhé k varhanám. V Bachových sonátách se k Johnu Buttovi připojí naši filharmonici: violoncellista Lukáš Polák a houslista Martin Pavlík.  Dobře temperovaný klavír je jediným dílem Johanna Sebastiana Bacha, které se už za jeho života rozšířilo v početných opisech jeho přímých i nepřímých žáků a přetrvalo desetiletí, v nichž se na ostatní Bachovu hudbu prakticky zapomnělo. První díl sbírky vznikl roku 1722, jeho dnešní podoba se zachovala v Bachově autografu z roku 1732. Na titulním listě Bach věnuje preludia a fugy „pro užitek mládeži toužící po učení, jakož i k příjemnějšímu využití času pro ty, kteří jsou už v tomto studiu zběhlí“.„Člověk nejen vychutnává hudbu Dobře temperovaného klavíru, ale skrze ni se stává lepší. Radost, bolest, pláč, nářek, smích: to všechno nám v ní zní, ale tak, že tóny, které to vyjadřují, přenášejí nás ze světa nepokoje do světa klidu…“Albert Schweitzer, filozof, lékař, muzikolog, varhanní virtuos, jeden z nejvýznamnějších znalců, vykladačů a interpretů Bachova díla, držitel Nobelovy ceny za mír. Varhany byly nejmohutnějším inspirátorem hudebnosti Césara Francka, francouzského skladatele belgického původu. Tři chorály z roku 1890 jsou vrcholem dlouhé řady jeho varhanních děl. Název „chorál“ znamenalo v tehdejší francouzské době něco jiného než v Bachově Německu: nikoli polyfonní zpracování melodie církevního chorálu, ale fantazii na vlastní témata, z nichž jedno se prosazuje stále výrazněji, až ve finále zcela ovládne scénu. Marcel Dupré byl dědicem velké francouzské varhanní éry období romantismu, započaté Césarem Franckem. Ze „zázračného dítěte“ se vyprofiloval v největšího francouzského varhanního virtuosa své doby, a tomu odpovídala i vysoká technická náročnost jeho skladeb. Druhá varhanní symfonie vznikla roku 1929, pět let po první, a navázala na tradici varhanních děl vyznačujících se „symfonickou“ monumentalitou a závažností, jak ji ve francouzské hudbě reprezentovali César Franck, Charles-Marie Widor nebo Louis Vierne.