DANIELE DI BONAVENTURA & MARCELLO PEGHÌN: ELEGIACO

Daniele di Bonaventura bandoneon

Marcello Peghìn kytara Hudební setkání italského bandoneonisty Daniela di Bonaventury a kytaristy Marcella Peghìna v rámci projektu Elegiaco představuje jeden z těch vzácných okamžiků, kdy se technická virtuozita podvoluje čisté emoci. Název alba i celého koncertního projektu není zvolen náhodně; elegičnost zde není synonymem pro sklíčenost nebo depresi, ale spíše pro ušlechtilý smutek, rozjímání a hluboký klid, který v dnešním uspěchaném světě působí téměř jako rebelie. Základem tohoto spojení je dialog dvou nástrojů, které mají v italské i světové hudební tradici specifické postavení. Bandoneon v rukou Daniela di Bonaventury přestává být pouhým symbolem argentinského tanga. V jeho podání dokáže ve svých tónech obsáhnout téměř sakrální, bezmála varhanní hloubku i lidovou zemitost a odlehčenost. Proti di Bonaventurovi stojí Marcello Peghìn, kytarista s velkým citem pro barvu zvuku, který svůj nástroj nevyužívá jen pro běžný doprovod, ale dělá z něj plnocenného partnera, který bandoneonu vytváří prostor, doplňuje jeho barvy a občas jej jemně provokuje k dynamičtějším pasážím. Hudba na jejich společném albu Elegiaco se pohybuje na hranicích žánrů. Najdeme zde ozvěny jazzové improvizace, klasické kompozice i středomořského folkloru, ovšem vše je přetaveno do jednotného, velmi intimního jazyka. Skladby plynou organicky, nikam nespěchají a dávají posluchači prostor se nadechnout. Je to hudba, která vyžaduje soustředění, ale odměňuje se pocitem naprosté harmonie a klidu. Při poslechu jednotlivých skladeb se před očima odvíjejí příběhy opuštěných italských náměstí za soumraku nebo nekonečných obzorů Sardinie, odkud Peghìn pochází. Ačkoliv se nejedná o projekt, který by se snažil o historickou rekonstrukci, je v něm cítit hluboká úcta k italské hudební historii, od barokních struktur až po moderní filmovou hudbu typu Ennia Morriconeho. Elegiaco je tak v podstatě nostalgickou zvukovou básní. Hudbou, která je srozumitelná pro široké publikum, aniž by slevila z vysokých uměleckých nároků. Je to ideální doprovod pro chvíle, kdy člověk potřebuje zpomalit a nechat se unášet čistou krásou bez velkých gest.